V tomto projektu byly některým kandidátům položeny následující otázky, na které odpovídali před kamerou. Odpovím tedy na ně také ve stejném formátu.

P21: Proč byste se měl stát prezidentem České republiky?

DM: Jsem politicky a ekonomicky nezávislý lidový kandidát, který zná aktuální klíčové potřeby státu, má jasnou vizi i z pohledu řešení a realizace, disponuje aktuálními rozsáhlými praktickými, analytickými a sociálními zkušenostmi z chodu státu vůči rodině, dětem, seniorům, pracujícím, podnikatelům a živnostníkům. Mým cílem je být aktivní k vybudování svrchovaného, soběstačného a neutrálního státu.

P21: Jaké jsou podle Vás nejdůležitější domácí problémy a jak byste se je jako prezident pokusil řešit?

DM: V našem státě máme několik nežádoucích trendů, které se dotýkají celé řady oblastí a jsou vzájemně propojeny. Díky církevním restitucím a honbou za zisky ztrácí tento národ základ svých dějin, a tím je křesťanská víra v Boha. Vyjmenuji několik hlavních bodů. Jednak je to natalita, tedy porodnost,  a její klesající trend – v podstatě vymíráme nebýt přijímání azylantů z bývalé SSSR (Rusko, Ukrajina, …) a také ze Sýrie, Iráku, Vietnamu a Kuby. Jde tedy o zhoršení podmínek pro zakládání rodin. Dále je to zadluženost státu a jeho neustále se zvyšující trend, který téměř dosáhl už hranice 41%. A také zadluženost rodin i jednotlivců. Mravnost národa a zejména politiků je na samém dně od roku 1989. Vidíme to na mnoha korupčních kauzách a mnoha arbitráží vedených proti ČR. To má za následek fatální dopady na současnou nezletilou generaci a žel i kulturu národa. V otázce zdraví, které si ničíme alkoholem, cigaretami a drogami jsme na tom údajně nejhůře ze 179 zemí na světě. Dále jsou to neúnosně vysoké poplatky za všechno možné od exekucí počínaje a konče správními poplatky. Obrovské administrativní překážky jak pro podnikání, tak pro celou řadu občanských povinnosti a možností, včetně řešení právních otázek.

Moje řešení těchto otázek je jednak osobní příklad, častá aktivní komunikace s občany, vládou a zákonodárci, projekty v oblasti ICT, které jsem zmínil na jiném místě. Dále je to iniciace osvěty a řešení palčivých témat, zejména hospodaření státu. Podpora těch zákonů, které povedou k omezení negativních trendů, či jejich vyřešení. Speciálně bych se rád aktivně zaměřil na výchovu mladé generace a péči o nemocné a staré lidi. Podporoval bych dobré směry a projekty výchovy a vzdělávání. Dále chci vyvinout aktivitu pro vyšší využití občanů, kteří jsou ve věku přes 45 let a obtížněji hledají zaměstnání, na které mají obrovské zkušenosti i dovednosti, ale díky věku jsou často nezaměstnaní. Všechny potřebné informace a zkušenosti, které povedou k návrhům a realizaci řešení, bych získával od občanů a komunálních politiků i zaměstnanců úřadu.

P21: Do jaké míry byste jako prezident zasahoval do činnosti vlády?

DM: To je poněkud virtuální otázka. Co také znamená zasahoval? Pokud prezidentovi ústava a jeho pravomoci umožňují účastnit se jednání vlády, pak je třeba tak činit v okamžiku, kdy to vidí prezident za potřebné a smysluplné, zejména pokud jde o státní zájmy nejvyšší důležitosti, jako je bezpečnost státu, zahraniční politika, závazky státu vůči druhým stranám, jako jsou uskupení typu EU, NATO, OSN, EFTA apod.

P21: Jste pro intenzivnější zapojování občanů do fungování země, nebo podle Vás stačí volby, případně referenda?

DM: Tak tohle je myslím dávno zodpovězená otázka, která má jasný cíl a tím je referendum. V současné době probíhají všechny tři možnosti, a je to v pořádku, s jedinou výjimkou a tou je institut obecného referenda. Pro mne je to základní pilíř demokracie a pokud toto vyjádření někdo občanům odpírá, zvláště pokud jde o závazky vůči jiným státům a organizacím, nebo v případě dělení státu, jako bylo rozdělení ČSFR na ČR a SR, je to člověk, který je hoden odsouzení za vlastizradu na doživotí, protože předává majetek státu a jeho svrchovanost do moci mimo náš stát. O takových otázkách musí mít právo rozhodovat občané.

P21: Jaký je Váš názor na Evropskou unii?

DM: Evropská unie je nyní v situaci, kdy nám její představitelé vyhrožují a diktují, co musíme dělat. To je naprosto nepřijatelné. Navíc argument, že ztráta některých svobod stojí za mír v Evropě, je naprostá hanebnost. A tady mluvíme o svobodě nejvyšší úrovně, tedy garantované státní svrchovanosti (suverenitě), tedy neomezenosti z vnějšku. Kdybychom se všichni podvolili Hitlerovi, byl by v Evropě také mír? Kdyby se všichni podvolili tzv. islámskému státu, také by byl v té oblasti mír? Kolik svobod bychom měli, nebo budeme muset, ztratit pro to, aby byl v Evropě mír? Jsou to silná srovnání, ale zároveň velmi jasná varování.

Má představa o Evropské unii byla od počátku následující. Základní pravidlo je dobrovolnost až na základní 3 pravidla:

1. Členské státy budou mít obchodní výhodu a to bezcelní zónu.
2. Volný pohyb díky integraci Schengenské smlouvy  do evropské legislativy.
3. Jednoznačná rovnocennost členských států. Žádné tvrdé jádro neboli dvourychlostní Evropa.

Doplnil bych možnost stanovit určité evropské normy a to zejména pro kvalitu. Tedy pracovat na určitých jednotných EU certifikátech pro produkty, které budou vzájemně prodávány mezi členskými státy. Výrobci a poskytovatelé budou moci tyto certifikáty EU mít na svém zboží,pokud to budou chtít. Neznamená to ale, že pokud chtít nebudou, že nemohou prodávat v rámci EU. Je to na dobrovolnosti nabídky a poptávky na zboží určitých parametrů. Žádný diktát, žádné sankce, žádné zatížení ekonomiky státu. Stejně tak přijetí jednotné měny musí být na bázi dobrovolnosti. Naprosto odmítám garantování úhrady dluhů jiných států. Za dluhy si každý stát zodpovídá sám a sám si je také řeší  v rámci jeho smluvních vztahů.

P21: Setkal byste se jako prezident s dalajlámou, pokud by ještě navštívil Českou republiku?

DM: Pokud by o to sám požádal, pak ano, setkal bych se s ním. Pokud by chtěl schůzku použít pro propagaci svého náboženství či filosofie, zvláště pak v aplikaci jeho postoje vůči jakémukoliv státu na světě, pak bych schůzku ukončil, či nerealizoval vůbec. Jako křesťan v takovém úřadu bych nepodporoval žádné jiné filosofie a náboženství, než je křesťanství a judaismus, na který křesťanství navazuje. Při soukromé návštěvě bych se s dalajlámou setkal, pokud by to bylo jeho osobní přání. Jeho náboženství však považuji za falešné.

P21: Jak by měla Česká republika přispívat k řešení krize na Blízkém východě?

DM: Tak předně je tato otázka poněkud eurocentrická, protože za blízký východ je označovaná oblast v pohledu z Evropy, jako by Evropa byla něco víc, než  ostatní místa na světě. Například z pohledu USA, Japonska nebo třeba Austrálie je toto označení nesmyslné, pokud má identifikovat stejné místo na Zemi.

Každopádně Česká republika by se měla jednoznačně vyjádřit, koho podporuje a koho ne. Zároveň tuto politiku realizovat v reálném životě. Angažmá ČR v dané oblasti by mělo hájit takové postoje, které jednak stojí na straně těch, kteří se brání útokům. Dále bychom měli být na straně suverenity státu, proti které jiné síly útočí a měli bychom požadovat, aby veškeré zahraniční vojska byla koordinována ve spojení s vládními vojsky. Česká republika by také měla vyjádřit své postoje vůči Izraeli a jeho nárokům na hlavní město Jeruzalém pod jeho správou. Tedy měla by podpořit stanovení Jeruzalému jakožto hlavního města Izraele a to na půdě OSN společnou deklarací, která bude pro ostatní státy závazná. K pochopení problematiky této oblasti doporučuji knihu „Boj o Jeruzalém. Radikální islám, Západ a budoucnost Svatého města.“

P21: Považujete za hlavní prioritu mít dobré vztahy s Čínou, Ruskem, nebo Západem?

DM: Žádné „nebo“ neexistuje. Neexistuje žádný „západ“. Měli bychom preferovat dobrou spolupráci se všemi zeměmi. Výše jmenované patří mezi největší ekonomiky světa + USA. S těmito zeměmi spolupracujeme již nyní a v budoucnosti se bude nadále zvyšovat podíl Číny a Ruska. Čína vyrábí pro celý svět a to včetně nejznámějších značek na světě. Mají tam celé továrny, nebo detašovaná pracoviště vlastní kontroly nad kvalitou produktů. Rusko je klíčová světová velmoc a nám dodává prostřednictvím ropovodu a plynovodu klíčové suroviny. Přišli jsme v minulosti o mnohé vývozy do Ruska (SSSR). Je  třeba, abychom si vytvořili dostatečně pestrý trh pro naše zboží a služby, abychom se nestali jednostranně závislý stát a to jak exportem a importem, tak vlastnickými strukturami. Klíčový cíl je soběstačnost a přebytek exportu nad dovozem.

P21: Jak by měla Česká republika přispívat ke zvládnutí uprchlické krize?

DM: Pokud je dotaz na skutečné uprchlíky, tak tací jsou v bezpečí v první evropské zemi, do které se dostanou. Za uprchlíka  není možné považovat někoho, kdo projde několik států a v každém z nich je v bezpečí. Tedy na našem území to může být jedině takový člověk, který bude do naší země dopraven letecky. Takové uprchlíky bychom měli chránit a postarat s o ně do doby, než se situace změní. Podmínkou ale musí být respektování naší kultury a práva. Respektování v daném spojení se myslí nezavádění kultury původní, tedy ze státu, který svou kulturou došel do stavu pronásledování vlastních občanů a válek. Mám zejména na mysli nejrůznější sekty a náboženství i mocenská zřízení.

Česká republika by tedy měla především pomáhat na území těch států, kde dochází ke krizi a následně hned za hranicemi na území prvního státu, kam se uprchlík dostal. Důvody jeho prchání musí být prověřeny a stejně, jako standardní občané hostitelského státu, musí být jednotliví uprchlíci neomylně zaregistrovaní pro pozdější identifikaci, vyšetřeni z pohledu zdraví kvůli eliminaci šíření nakažlivých chorob atd., a musí být zjištěno, jakým způsobem se budou v daném hostitelském státě živit, tedy co umí a jaké mají za další plány. Dále by se měli učit jazyk hostitelského státu. Při umožnění pobytu na území hostitelského státu musí uprchlík vzít na vědomí, že musí ctít naší legislativu a náš sekularismus, jinak bude vyhoštěn zpět do státu, z kterého přišel. Tedy naprosto stejný přístup, jako měli imigranti v době ČSSR, pokud emigrovali třeba do Německa.

Rozhodně nesouhlasím s jakýmikoliv kvótami z Bruselu.

P21. Jak byste oznámkoval činnost posledních tří prezidentů jako ve škole na stupnici 1-5?

DM: No je třeba rozlišovat jednotlivé „předměty“ prezidentské činnosti. Z tohoto úhlu pohledu není ani jeden prezident za 1 nebo za 5.Václav Havel byl naprostý amatér, čemuž se nelze divit. Neměl ani děti, takže nerozuměl potřebám státu z pohledu rodin. Jeho výsledky tomu odpovídaly. Přesto bych si troufl tvrdit, že si musel být vědom několika zásadních chyb, což byla nesmyslně rozsáhlá amnestie, rozpad ČSFR, nedostatek kontroly nad privatizací a bombardování Jugoslávie, tedy i vstup do NATO. Výsledná známka pro Václava Havla je 3- . Václav Klaus byl profesionál, tedy jeho zodpovědnost je vyšší. Zásadní pochybení bych viděl opět v amnestii, což bylo završení rozkradení státního majetku a podpis smlouvy EU, čemuž nahrál už jako premiér. Velkou klukovinou bylo „protokolární pero“. Tedy pro Václava Klause jednoznačně za 4. Miloš Zeman je také profesionál. Jeho výsledky jsou na 2- . Největším handicapem současného prezidenta je jeho ego a tým, kterým se obklopil. V neposlední řadě jeho nekritická podpora pana Babiše.

Pro všechny prezidenty bych udělil extra známku za příklad pro děti z pohledu péče o zdraví, či životní styl, kde Václav Havel a Miloš Zeman jednoznačně za 5. Václav Klaus za 1.