V mé volební kampani na úřad prezidenta České republiky v roce 2018 není primárním cílem někoho porazit. Mým cílem je dát občanům možnost demokratické alternativní volby. Kandidátů je celá řada a zastupují většinou nějakou zájmovou politickou skupinu. Ani současný prezident Miloš Zeman není toho výjimkou.

V minulých volbách jsem dal hlas současnému prezidentovi. Učinil jsem tak proto, že byl nejblíže mým představám o souhrnu vlastností prezidenta. Nebyla to však volba na 100%, tedy kandidát bez jakýchkoli debat a možností změn, které bych přivítal. Nicméně z možného výběru pro mne nebyla jiná možnost. Jistě i dnes, po prvním funkčním období současného prezidenta, bych tento názor nezměnil, tedy že je třeba leccos změnit a na lecčem zapracovat.

Proč jsem se tedy rozhodl vstoupit do blížícího se volebního klání a být jeho volebním soupeřem? Je to prosté. Pan prezident ohlásil kandidaturu neobvyklým způsobem a sice s pasivní politickou kampaní, ačkoliv na jinou formu má dostatečné množství příznivců a tedy i finančních prostředků. Ano, pan prezident má jistě neoddiskutovatelnou výhodu, že je současným prezidentem. Za funkční období ukázal v mnoha případech dobrý odhad, pohotovost, zkušenost i výmluvnost sobě vlastní a mnohdy zcela funkční. Nicméně tento postoj „ani horký, ani studený“ ve spojitosti s proklamacemi dalších kandidátů ve mně nevzbudil klid pro jeho další zvolení a pro další pokračování důležité politiky naší země. Zároveň, navzdory velmi dobrým intelektuálním výkonům, je tu zřetelná fyzická vyčerpanost a viditelná potřeba si oddechnout. Proto chci dát i panu prezidentovi, pokud získám podporu voličů, šanci na zasloužený oddychový čas nad jeho oblíbenými šachovými partiemi a s vášní pro knihy. Jsem přesvědčen, že i takový výsledek voleb by panu prezidentovi vyhovoval, neboť to i naznačil ve svém projevu při ohlášení své kandidatury.

Témata, která jsou v dnešní době více než palčivá, jsem uvedl ve 12 bodech ve svém příspěvku:

Proč jsem se rozhodl kandidovat …