Níže bude následovat celá řada oblastí a bodů, které bych rád inicioval k řešení:

1) Informační web se zprávami, jejichž pravdivost bude garantována prezidentem a to na základě dostupných zdrojů pro prezidenta republiky. Informací je čím dál více a jejich pravdivost je čím dál častěji oprávněně zpochybněna, či vůbec je prokázáno, že jde o hoax, propagandu nebo vtip apod.

2) Podpořil bych internetové propojení v rámci ČR zcela zdarma a to v 5 minutových časových paketech a s datovým omezením (jak velkým bych si nechal doporučit). Tím by se kromě jiného vyřešila i absence připojení pro EET a jeho hrazení z peněz živnostníků.

3) A když už jsem zmínil EET, rád bych zavedl jednu univerzální licenci, která bude poskytovaná bezúplatně, upgradována na základě změny operačních systémů a zákonů automaticky a zdarma. Tuto EET aplikaci by museli všichni dodavatelé sw aplikací e-shopů a pokladen akceptovat ve svých systémech. Tím by se ušetřilo na výdajích jednotlivých podnikajících a obchodujících subjektů. Proč si myslím, že je něco takového vůbec možné? V Anglii vláda také poskytuje účetnictví zdarma, což je mimochodem další výhoda pro podnikající subjekty, která by měla vzniknout i u nás. Zároveň s tím by měl stát poskytovat rozjezdovou aplikaci e-shopu a to do dosažení nějakého minimálního obratu. Samozřejmě zdarma. Když si subjekt bude chtít zaplatit vlastní aplikaci pro e-shop, proč ne? Je to na jeho finančních možnostech.

4) Dalším zlořádem ze strany státu jsou datové schránky. Stát tlačí na jejich využívání a přitom chce za jejich smysluplný provoz nechat platit soukromému subjektu. Naposledy mne jako tátu od dětí, a tedy otce studenta střední školy, oslovila střední škola s tím, že škola smí komunikovat s rodiči jenom prostřednictvím datové schránky! No a když ji nemáte, tak co? Nebude s rodičem komunikovat? A co podnikatelské subjekty, které mají sice schránku zdarma, ale je limitovaná a po čase smaže zaslané zprávy? Dopis tím pádem zmizí ze světa. Kdo to chce déle, nechť si zaplatí trezor! No to je další právně ekonomická past na podnikatele, kterým je schránka vnucena.

5) A v neposlední řadě jsou to elektronické podpisy. Stát umožňuje zaslat e-mailem úřední dokument, žádost a prohlášení prostřednictvím elektronické pošty, ale s elektronickým podpisem. Opět chce však za podpis platit. Říkám si proč, když to ušetří procesy a náklady? Navíc platí kratší dobu, než takový občanský průkaz.

6) Další věcí, z kterých byl vytvořen business vůči občanům, jsou všelijaké registry. Jedním z nich je výpis z rejstříků trestů, výpis bodového hodnocení řidiče a nebo výpis z centrální evidence exekucí. Tyto informace by měl mít člověk k dispozici zdarma a on-line, když si o to požádá s elektronickým podpisem. Nebyl by pak překvapen, když by si chtěl o něco zažádat, pro co potřebuje tyto informace ověřené. Nemusel by zbytečně platit poplatky za ověření a dále by se nesmyslně dál nezadlužoval.

7) A v neposlední řadě postrádám zdravotní datový systém, který by vyhodnocoval zdravotní hlediska souběhu léčiv, která naordinují lékaři jedné osobě. Zároveň by řešil jejich ekonomickou alternativu. Každý občan by si mohl založit vlastní účet, kam by si zapisoval léčivo a jeho dávkování. Sytém by mu sdělil rizika = kontraindikace, alternativní návrhy z pohledu účinnosti a synergie. Současně by ukazoval i na ekonomickou optimalizaci daných léčiv, zejména pak v rámci tzv. generik. Občan by si mohl vytisknout aktuální stav, měsíční a roční výdaje na taková léčiva, aby s tím mohl počítat, a informaci eventuálně přinést svému lékaři. Zároveň by tento systém fungoval jako kdysi tzv. „SPOFÁK“, což byl přehled léčiv, kterému se dnes říká brevíř, dále seznam léčiv hrazených pojišťovnou (=pozitivní list) a další informací k jejich užívání.

8) Ještě jedním takovým šlendriánem v oblasti datové evidence státu jsou systémy, které používá státní správa, jako je například správa sociálního zabezpečení, kde není propojení na základě daňových přiznání, nebo mezi interními systémy vůbec.